FCM 36 (lehký tank II. úrovně) – ve 30. letech 20. století patřil francouzský lehký tank Renault FT 17 k beznadějně zastaralým. Proto byla vyhlášena otevřená soutěž na vývoj nového tanku na podporu pěchoty, které se zúčastnila též společnost Forges et Chantiers de la Méditerranée (FCM) .

Prototyp tanku prošel testy v dubnu 1935 a v roce 1936, po řadě vylepšení a zvýšení tloušťky pancíře z 30 na 40 mm, byl dokončen a dostal název FCM 36.

Z historického hlediska můžeme tank bezesporu označit za inovativní. Jeho pancéřování bylo spolehlivé a využívalo dobrých úhlů, které poskytovaly vynikající ochranu před průbojnou municí té doby. Vysoký výkon mu dodával poměrně účinný vznětový motor. Novinkou byla také kompletně svařovaná korba.

Tank FCM 36 splňoval požadavky stanovené armádou, ale měl dva vážné nedostatk. Byl ve své třídě příliš těžký a velmi drahý na výrobu. Bylo vyrobeno přibližně 100 tanků tohoto typu.

Renault R35 (lehký tank II. úrovně) – navržený v roce 1934 jako tank na podporu pěchoty. Ve srovnání s tankem FCM 36 nebyl zase tak inovativní. Korbu tvořilo pouze jednoduché pancéřování z litých šroubovaných pancéřových plátů, které byly upevněny téměř svisle. Montáž však zahrnovala běžná průmyslová řešení té doby, čímž byla jeho výroba relativně levná.

Tank R35 vážil 10,6 tuny a byl osazen 37 mm dělem a kulometem malé ráže. Maximální tloušťka pancéřování byla 44 mm. Posádka se skládala ze dvou tankistů. V roce 1938 došlo k úpravě tanku, která spočívala v osazení 37 mm děla s dlouhou hlavní a zlepšení podvozku. Nový model dostal označení R40 a jeho hmotnost vzrostla na 12,5 tuny. Této verze tanku bylo vyrobeno 120 kusů.

Renault R35 byl nejoblíbenější francouzský lehký tank druhé světové války. Bylo vyrobeno přibližně 1 500 kusů, z nichž více než 550 bylo vyvezeno. Francouzská armáda využívala tyto tanky na všech válečných frontách – v Evropě, Sýrii, Tunisku a Alžírsku.

Somua S35 (střední tank III. úrovně) – tento francouzský střední tank byl určen pro francouzské obrněné (tankové) divize. Přestože tank vyvinula společnost Somua v roce 1935, byl až do roku 1940 považován za velmi dobrý tank a sloužil výhradně ve francouzské armádě.

Pancíř korby se skládal ze šroubovaných pancéřových plátů, ale věž byla odlita z jednoho kusu. Maximální tloušťka pancíře dosahovala až 40 mm. Součástí výzbroje bylo 47mm dělo a 7,5 mm kulomet. Posádku tvořili tři lidé. Bylo vyrobeno přibližně 500 tanků tohoto typu.

Během druhé světové války se tank zúčastnil bitev na území Francie a Tuniska. Němci za války ukořistili přibližně 300 tanků S35. Byly začleněny do německých obrněných sil a využity k boji, a to zejména v Sovětském svazu. Některé z těchto tanků byly přestavěny na dělostřelecké tahače. Poté, co se v roce 1944 Francie vrátila na mapu Evropy jako nezávislý stát, získala francouzská armáda zpět řadu kdysi ukořistěných tanků Somua S35.

SARL 42 (střední tank IV. úrovně) – na jaře roku 1939 byly připraveny plány na modernizaci tanku Somua S35. Změny se týkaly korby a podvozku. První prototyp tanku, později nazvaný Somua S40, měl také novou svařovanou věž. Plány na uvedení tanku S40 do výroby počítaly s červencem 1940, ale byly překaženy německou invazi a blížícím se pádem Francie.

V roce 1942 zahájila na okupovaném území skupina pod vedením Maurice Lavirotta tajné práce na projektu, který se týkal intenzivní modernizace tanku S40. Hlavní myšlenka spočívala ve zlepšení vlastností tanku a ve snaze jen minimálně narušit konstrukci korby a motoru. Plány zahrnovaly také montáž nové věže. Tank s označením SARL 42 navrhla spolu s jeho vybavením společnost ARL.

Součástí vylepšení korby byl lepší sklon pancéřových plátů, zjednodušený design, a samozřejmě nová věž. Věž vyrobená společností ARL měla při pohledu zepředu pouze malou siluetu a byla vyrobena svařováním, což je pro francouzskou výrobu tanků poměrně neobvyklý způsob.

Práce na tanku SARL 42 byly přerušeny na podzim roku 1942, kdy Francie zcela podlehla německé okupaci.

Renault G1 (střední tank V. úrovně) – v polovině 30. let 20. století vyvstala potřeba nového středního tanku na podporu pěchoty. Po odsouhlasení specifikací a úprav (pancéřování až 60 mm, dělo bojeschopné proti obrněným vozidlům nepřítele atd.) bylo vývojem projektu pověřeno sedm francouzských společností, včetně společnosti Renault. Tank dostal označení G1.

Není bez zajímavosti, že v raných fázích vývoje byla součástí návrhu i varianta s bezobslužnou věží osazenou 75 mm dělem a automatickým systémem nabíjení. Jednalo se o jeden z prvních návrhů tohoto druhu na světě. Nakonec z něj však sešlo z důvodu přílišné technické komplexnosti.

Součástí projektu na vývoj tanku G1R byly dobře úhlované pancéřové pláty. Věž měla tvar polokoule a byla přesunuta do zadní části korby. Hlavní výzbrojí bylo 47 mm dělo. Konstruktéři však plánoval umístit na korbu ještě druhé dělo.

Byl vyroben pouze jeden prototyp. Projekt nebyl dokončen z důvodu německého útoku v roce 1940.

AMX 30 1er prototype (střední tank IX. úrovně) – Po dlouhé přestávce ve vývoji tanků, která souvisela s okupací během druhé světové války, se Francie snažila poměrně rychle tankový průmysl obnovit. V roce 1956 byl zahájen společný francouzsko-německý program za účelem výroby společného hlavního bitevního tanku.

Na první pohled vypadala francouzská představa kontroverzně. Konstruktéři se rozhodli opustit silné pancéřování ve prospěch mobility a kompaktní velikosti. Kvůli vývoji kumulativní munice, který proběhl na konci 50. let 20. století, se význam silného pancíře začal pomalu vytrácet. Nakonec se ukázalo, že ve srovnání s ostatními je zničení malých a rychlých vozidel daleko těžší.

První prototyp tanku, který dostal označení AMX 30, byl vyroben v roce 1961. Jednalo se o nejlehčí vozidlo mezi bojovými tanky NATO první generace. AMX 30 dosahoval na silnici rychlosti až 65 km/h. Hlavní výzbroj představovalo 105 mm dělo.

Po testech a vývoji, které trvaly až do roku 1965, začala tank AMX 30 používat francouzská armáda.

AMX 30B (střední tank X. úrovně) – tento hlavní francouzský bitevní tank byl vyvinut v roce 1966 a uveden do provozu v roce 1967. Korba tanku byla vyrobena za použití svařování a odlévání, zatímco věž byla kompletně odlévaná do formy.

Velitelská kopule nového tanku byla vybavena širokým výhledovým otvorem a pohon vozidla zajišťoval vícepalivový vznětový motor. 105 mm dělo mohl ovládat jak střelec, tak i velitel tanku. Pro zlepšení přesnosti byla hlaveň děla vybavena tepelným pouzdrem. Součástí sekundární výzbroje byl buď 12,7 mm spřažený kulomet nebo dálkově řízené 20 mm dělo a 7,62 mm kulomet.

Francouzi v případě tanku AMX 30 B stále spoléhali na mobilitu, přestože se hmotnost nové verze vyšplhala z 30 na 36 tun. Rychlost se však díky motoru nezhoršila. Tank AMX 30 B sloužil francouzské armádě po řadě úprav až do roku 1997.